Kdo jsem?
Jsem holka, která má ráda svoje vlasy a nechtěla by žádné jiné. Co víc: Jsem KUDRNATÁ holka, která má ráda svoje vlasy a NECHTĚLA by žádné JINÉ. Ano, čtete správně; neměnila bych. Jejich divokost, nepředvídatelnost, objem, originalita i výraznost mě baví. Jsou jednou z věcí, které mě dělají mnou. Jsou součástí mojí osobnosti. Jsem to já. A jsem spokojená.
‚Ty, poslyš,’ říkáte si asi, ‚nejsi ty náhodou tak trošičku povrchní a zahleděná do sebe?’
Chápu, proč vás to asi napadlo, ale nemyslím si to. Svým vlasům nevěnuji víc než dvě hodiny týdně. Pro člověka s rovnými vlasy to možná zní směšně. Máte-li ale sami s kudrnatými vlasy zkušenosti a nejste úplně na krátko – na kudrnatou holku dost úspěch, ne?
Než jsem ale do tohoto bodu po víc než dvaceti letech každodenního trápení dospěla, byla to hodně náročná jízda.
Musíš si česat vlasy, říkali… Vem si na to pořádnej kartáč, říkali… Klidně i několikrát denně, ať jsou hezky uhlazený… A ofina, mhm, to je teprv skvělej nápad! 😀
Skryté kudrny
Vlasy se mi začaly kroutit někdy kolem desátého roku života, to jsem ale tehdy ještě nevěděla.
Už v té době jsem je česala a foukala přes kulatý kartáč, aby neschly přirozeně, protože to byla jediná cesta, jak po usušení vypadaly aspoň trochu upraveně. Bez toho jsem vypadala jak po zásahu elektřinou a moje okolí mi to dávalo dost často najevo. A i tak to často nestačilo.
Byla jsem nešťastná, protože ačkoliv pro mě zevnějšek nebyl až tak podstatný, pro mé okolí evidentně byl. Neustále jsem poslouchala ohledně mých vlasů spoustu nepříjemných narážek a posměšků.
A protože jich nebylo málo a nešlo se před nimi schovat, záhy jsem si zvnitřnila názor, že moje vlasy nejsou v pořádku a musím se za ně stydět.
Určitá úleva přišla o tři roky později, kdy jsem náhodou s mokrými vlasy usnula na pláži v Itálii a ony dostaly poprvé v životě šanci uschnout bez mého zásahu. Po probuzení jsem zjistila, že mám na hlavě krásné pravidelné spirálky, jaké jsem předtím u sebe ještě nikdy neviděla. Jaké překvapení!
Byla jsem nadšená, moje okolí taky a začala jsem přemýšlet, jak si takové vlasy udržet.
V té době jsem neznala nikoho, kdo by měl podobné vlasy jako já, internet v podstatě nebyl, takže jsem na to šla selským puberťáckým rozumem a s trochou štěstí jsem vyvinula vlastní postup úpravy vlasů, kterým jsem se zbavila efektu roští na hlavě. A uštěpačné poznámky a posměšky se změnily na slova obdivu.
‚Takže problém vyřešený,’ říkáte si jistě. ‚Super, ne? Tak o čem to tady celý je?’
No… Chápu vás, já jsem si to taky myslela…
Jenže tady to teprve pořádně začíná…
Něco pro zasmání z osobního praarchivu: Nejspíš jediná fotka, kde lze po naskenování aspoň odtušit můj kudrnatý potenciál. 😀
Další perlička z analogového praarchivu. Tak jako se při skenování ztratilo moje obočí, tak se častým mytím začaly ztrácet i moje kudrny.
Kolotoč se roztáčí...
Pod nánosem negativních zážitků z dřívějška jsem začala dělat všechno (ne)možné, aby moje vlasy byly kudrnaté za každých okolností. A tak jsem se stala jejich naprostým otrokem.
Každé ráno před odchodem do školy jsem strávila minimálně hodinu jejich mytím a zejména foukáním. Každý den. Když jsem si vlasy neumyla, cítila jsem se špatně, protože po probuzení už vlasy nevypadaly tak, jak vypadat měly. Kudrny byly přeležené, někdy děsivě krepaté a rozlítané.
Aniž bych si to v tu chvíli uvědomila, naskočila jsem do nekonečného a únavného kolotoče ranního namáčení a foukání. Budík ve 4:45. A přiznám se, že občas jsem to podstoupila i dvakrát denně.
Bála jsem se totiž, že si na mě lidi jinak začnou zase ukazovat.
Žehlička!
O pár let později společnost zachvátil trend žehlení vlasů.
Okolo sebe jsem neviděla nic jiného, než krásné upravené rovné vlasy – a samozřejmě jsem je chtěla! Vždyť s rovnými vlasy je to tak jednoduché! Žádné každodenní mytí! Kudrny jsem pustila z hlavy, pořídila žehličku a radovala se, jak mám vyhráno.
Jenže kdepak.
Rovnání mých kudrnatých vlasů trvalo přinejmenším stejně dlouho, jako moje klasická úprava vlasů, navíc jsem nikdy nemohla vstát z postele a jen tak odejít bez ranního žehlení.
Vlasy bojovaly o svou přirozenou podobu a někdy i během hodiny se mi na hlavě začalo objevovat něco, co připomínalo moje dávné krepaté roští. Stačilo, aby venku bylo jenom trochu vlhko.
Nejenže mi žehlení časově nepomohlo, ale vlasům to ani moc neprospělo. A upřímně jsem se v rovných necítila tak úplně jako já.
Rovná podoba mých vlasů v té úplně nejlepší formě. Foceno 5 minut po vyžehlení. Příprava – 60 minut. Doba trvání efektu – většinou do odchodu z bytu. Smysl? Na ten jsem takhle zpětně fakt nepřišla…
Vlasy jsem kvůli zkrácení doby sušení nosila radši kratší, občas jsem je potrápila výraznější barvou (naštěstí ale profi z kadeřnického salonu).
Zpátky ke kudrnám
Po několika letech mě žehlení přestalo bavit a vrátila jsem se zpět ke kudrnám. Nakoupila jsem drahé kvalitní přípravky na vlasy a snažila se bojovat s touhou mýt si vlasy každý den. Záviděla jsem všem rovné vlasy a záviděla jsem i všem kudrnkám, kterým vlasy přežily noc bez viditelné újmy.
Později jsem na rok odcestovala na Nový Zéland, kde nebylo v mých možnostech v zajetém kolotoči pokračovat. Vlhko, málo vody na mytí, bydlení v autě, drsnější počasí… začala jsem občasné nedokonalosti svých vlasů jednoduše ignorovat. Tam jsem to dokázala, hlavně asi proto, že jsem z místních necítila takový tlak ohledně toho, jak mají moje vlasy (nebo já) vypadat.
Po návratu do Čech jsem si chtěla tohle nastavení mysli udržet, ale navzdory svému záměru jsem opět pozvolna a nenápadně zabředávala do starých, tak časově náročných vzorců.
Curly Girl Metoda - světlo na konci tunelu?
Jednoho dne jsem během fénování jako obvykle listovala Facebookem (co taky jiného tu hodinu dělat) a v jednom komentáři zavadila pohledem o skupinu zabývající se tzv. Curly Girl Method – metodou specifických postupů péče o přirozeně vlnité a kudrnaté vlasy.
Bez jakéhokoliv přemýšlení jsem odeslala žádost o přijetí a začala jsem se těšit na nasávání nových informací. Měla jsem takové to vnitřní tušení, že by to mohlo být „ono“. Prvních pár fotek od holek ve skupině mi dodalo pocit, že se všechno konečně rozjíždí tím správným směrem.
Nebo to jsem si aspoň tehdy myslela.
Zpočátku jsem stejně jako asi každý, kdo se s touto metodou setkal, bojovala s nečekaně velkou náloží informací. Snažila jsem se rychle zorientovat ve všech pojmech a postupech, což i přes moje počáteční nadšení nebylo úplně snadné.
„Přírodní“ novozélandská úprava vlasů aneb rok bez stříhání 🙂
Vždycky, když jsem si myslela, že už tomu rozumím, cvrnkla mě do nosu nová informace, která občas byla i v rozporu s tím, co jsem načetla dřív. Byla jsem zmatená a frustrovaná. Dokonce jsem začala zpochybňovat svou (podle mého dosavadního názoru poměrně ucházející) schopnost porozumění psanému textu.
Věděla jsem, že vlasům může v závislosti na předchozím (zne)užívání trvat klidně i půl roku, než projdou přechodovou fází a začnou vypadat hezky. Ale můj počáteční (a přiznávám že nečekaně turbulentní) pokrok se asi po měsíci naprosto zastavil, vlasy spíš začaly vypadat hůř a hůř a já ani trochu netušila proč.
Chtěla jsem to vzdát.
Jenže jsem viděla, že metoda má prokazatelně výsledky u ostatních, zažila jsem to i na vlastní kůži a tehdy jsem začínala mít svoje vlasy konečně i docela ráda.
A o tenhle pocit jsem už rozhodně přijít nechtěla.
Došla jsem k názoru, že musím něco dělat špatně, že mi pořád uniká něco zásadního. S býčí zarputilostí jsem se po informacích o kudrnaté metodě začala pídit mnohem víc než předtím.
Chtěla jsem tomu přijít na kloub, najít nějaký systém, odhalit to tajemství, které se přede mnou stále ukrývalo.
Těsně před začátkem CGM. Tehdy jsem si myslela, že moje vlasy vypadají dost dobře a jsou zdravé. Někdy jsem si myla vlasy dokonce jednou za dva nebo tři dny 😀 Foto: Kamila Jíra
Cesta do hlubin kudrnaté duše
Byla jsem tím úplně posedlá.
Strávila jsem dlouhé hodiny čtením různých zahraničních blogů i českých stránek, viděla jsem nespočet videí a přečetla stovky příspěvků na sociálních sítích od těch nejznámějších i těch méně známých „kudrnek“. Testovala jsem produkty, experimentovala s postupy. Stále častěji jsem objevovala i příběhy, které od striktního dodržování pravidel CGM odrazovaly. A protože mi nikdy u ničeho nestačilo jen slepě věřit, pečlivě jsem studovala i je.
Růžové CGM-brýle mi definitivně spadly, což můj kudrnatý život uvrhlo do ještě většího chaosu.
Měla jsem pocit, že už nevím vůbec nic. Moje výsledky byly někdy lepší a někdy horší, i když jsem přesně opakovala to, co měsíc předtím tak dobře fungovalo.
Stála jsem před rozhodnutím, co s tím. Vykašlat se na to? Bylo to tedy všechno k ničemu? Veškeré moje úsilí, energie a čas? Investované peníze?
Váhala jsem, někde uvnitř jsem cítila, že to zásadní, co do toho chaosu vnese pořádek, jsem pořád ještě neobjevila. A musím to mít přitom přímo před nosem!
Nakonec jsem se rozhodla dát tomu ještě poslední šanci a s čistou hlavou otevřenou všem CGM a neCGM směrům jsem se na svoje poznatky podívala znovu. A udělala jsem dobře.
Najednou jsem viděla, že odpovědí je úplně obyčejné VĚDĚT PROČ.
Můj více než roční intenzivní a emočně vypjatý výzkum mě nakonec dovedl na tu správnou cestu a s mými vlasy jsem nyní spokojená jako nikdy předtím. Čas od času se dočkám i spontánních pochvalných komentářů od naprosto neznámých lidí na ulici, což je naprostý opak toho, co jsem zažívala v dětství a pubertě. Beru to jako takový příjemný bonus za to, že jsem to nevzdala.
I když striktní CGM nedodržuji, její objev mi změnil život. Nejenže mě zbavil veškeré negativní psychické zátěže, kterou jsem s sebou vláčela třiadvacet let, ale navíc odstartoval mou kudrnatou cestu, za kterou jsem dnes tak vděčná. A to nejen kvůli úspoře času a peněz.
Moje kudrnatá výprava za hledáním „pravdy“ mě totiž naučila i:
- trpělivosti, protože jeden zaručený postup mytí a stylingu neexistuje a konkrétní řada produktů vám vlasy přes noc zázračně nezmění.
- nebrat se tak vážně, protože občas si ty vlasy i přes všechny zkušenosti, vědomosti a trénink udělají, co chtějí.
- samostatnosti, protože péče o kudrnaté vlasy je cesta, po níž každý většinu času musí kráčet sám.
- důležitosti naslouchat SVÝM vlasům, dobře je poznat, a teprve pak si ze všech produktů, postupů a pravidel INFORMOVANĚ vybrat ty, které vám život s kudrnkami zpříjemní.
Za více kudrn a vln v ulicích!
Denně okolo sebe vidím spoustu lidí s velkým kudrnatým potenciálem. Stačí „jen“ začít!
Péče o kudrnaté vlasy je sice po většinu času individuální cesta, váš start ale nemusí být tak finančně, časově a emočně náročný jako ten můj.
Rozhodnete-li se přirozenost svých kudrnatých vlasů přijmout a vydat se za objevením jejich skrytého potenciálu, ráda vás v začátku doprovodím.
Snadno a srozumitelně vám představím ta zásadní PROČ a vybavím vás informacemi, díky kterým se sami jednodušeji rozhodnete, kudy právě ta vaše cesta povede.
A věřte mi, že vydat se na ni za to stojí.